Je noc, město v peřinách
vzhůru jsme jen já a můj strach
už poznám hodiny bezesný
kdy se zkouším ve svým
Je noc, město v peřinách
vzhůru jsme jen já a můj strach
už poznám hodiny bezesný
kdy se zkouším ve svým
vlastním bytě sám před sebou skrýt
Jak mi je když všichni spí
když se mnou bdí jen můj stín
jaký je na nebi stát
pod sebou propast a pád
jak to že někdy je víc
nemít vlastně vůbec nic
než věčně děsit se ztrát
V hlavě mám milion světel
který zhasínám než nechaj mě spát
než můžu snít o klidným světě
kde svý noční můry ukolíbám
Je noc, je vše černý či spíš se mi to jen zdá
zas ten pocit že sem ze všech lidí vzhůru jenom já
na vše sám
noc každá přípravou je k boji
proč se bojím, čas vše zhojí
kosti srostlý, silnější jsou než dřív
prej se ze dna můžem zvednout
a začít dá se víc než jednou
proč jen tomu nikdy neuvěřím
Jak mi je když všichni spí
když se mnou bdí jen můj stín
jaký je na nebi stát
pod sebou propast a pád
jak to že někdy je víc
nemít vlastně vůbec nic
než věčně děsit se ztrát
V hlavě mám milion světel
který zhasínám než nechaj mě spát
než můžu snít o klidným světě
kde svý noční můry ukolíbám